B lymfocyty

B lymfocyty (B buňky) jsou bílé krvinky (leukocyty) a jsou jediné buňky, které mohou produkovat protilátky. Pokud jsou aktivovány cizími antigeny, diferencují se na paměťové buňky nebo plazmatické buňky.

Co jsou B lymfocyty?

B-lymfocyty jsou zařazeny do skupiny bílých krvinek. Jejich nejdůležitějším úkolem je tvorba protilátek.

Lymfocytový typ byl poprvé objeven u ptáků, u lidí se B buňky tvoří v kostní dřeni a fetálních játrech.B lymfocyty tvoří asi pět až deset procent lymfocytů cirkulujících v krvi. Vyskytují se hlavně v kostní dřeni, lymfatických uzlinách, slezině a lymfatických folikulech.

Funkce, efekt a úkoly

Lidský imunitní systém lze rozdělit do tří částí:

• Povrchové bariéry, jako je kůže nebo sliznice
• vnitřní obrana proti zánětu a horečce
• adaptivní obrana

Adaptivní obrana zahrnuje T lymfocyty a B lymfocyty, přičemž tyto obranné mechanismy lze rozdělit na buněčně zprostředkovanou a humorální imunitu. B-lymfocyty hrají zásadní roli v imunitním systému. Termín B buňka pochází z anglického termínu „kostní dřeň“, což znamená něco jako kostní dřeň. Pokud dojde ke kontaktu s exogenním patogenem, vytvoří se v B lymfocytech tzv. Imunitní globuliny.

Protilátka je produkována proti každému antigenu, přičemž B lymfocyty se soustředí hlavně na toxiny a bakterie. Protilátky jsou speciální proteiny, které se nacházejí v různých tělních tekutinách. Protilátky chrání tělo před:

• Viry
• Bakterie, houby
• Cizí a nádorová tkáň
• Živočišné jedy
• včelí pyl
• umělé a přírodní látky

Pokud se B lymfocyty dělí, vytvoří se plazmatické buňky. Některé z nich existují pouze několik týdnů, jiné jsou paměťovými buňkami a zůstávají v lidském těle roky. Nazývají se také paměťové B buňky.

Kromě toho se na základě své funkce B lymfocyty dělí také na plasmablasty nebo naivní B buňky. Plazmablasty jsou aktivované B-lymfocyty, zatímco neaktivované B-buňky se nacházejí v lymfatickém systému nebo v krevním řečišti. Pokud vnímají antigen, je absorbován a následně uvolňován jako proteinový komplex.

Vzdělávání, výskyt, vlastnosti a optimální hodnoty

Nejprve zralý B-lymfocyt cirkuluje v krevním oběhu i v lymfatickém systému. Pokud přijde do styku s antigenem, je vázán na receptor B-buněk. Tento proces se nazývá endocytóza zprostředkovaná receptorem. Antigeny se pak mohou dostat do kyselých kompartmentů buněk, kde jsou rozděleny na peptidy. Poté je transportován na povrch buněk.

Samotná vazba však není dostatečná pro aktivaci B lymfocytů. Lymfocyty B lze aktivovat a vytvářet protilátky, pouze pokud je antigen T pomocnou buňkou také rozpoznán jako cizí. Pro aktivaci B-lymfocyty v podstatě potřebují dva signály. První dostanete vazbou receptoru, druhou vazbou CD4oL na CD40. Po aktivaci B-lymfocyt dosáhne nejbližší lymfatické uzliny, kde se diferencuje na plazmatické buňky.

Ty pak tvoří protilátky. Plazmové buňky jsou oválného až kulovitého tvaru, jejich jádro je obvykle excentrické a jsou silně bazofilní. Zralé plazmatické buňky lze nalézt ve slezině, kostní dřeni, kostní dřeni, lymfatických uzlinách, exokrinních žlázách, sliznicích a centrech chronických zánětů.

Menší podíl se vyvine na B paměťové buňky, které cirkulují v lymfatickém systému nebo v krvi i po odvrácení infekce. Pokud antigen vstoupí do těla znovu, imunitní reakce je rychlejší, protože plán odpovídajících protilátek je již znám. Informace o struktuře protilátek lze nalézt v DNA B lymfocytů. Protože lidské tělo přichází do styku s miliardami různých antigenů, existuje také celá řada klonů lymfocytů, které mají různé kódy DNA.

Kromě různých konečných a zracích stádií B lymfocytů existují v podstatě dva typy B lymfocytů: buňky B2 jsou označovány jako „normální“ B buňky, zatímco buňky B1 jsou větší a vyskytují se hlavně v břišní dutině. Tyto buňky nejsou přítomny v periferních lymfatických uzlinách. Kromě toho se liší od buněk B2 v určitých povrchových markerech.

Nemoci a poruchy

Zvýšení B-lymfocytů lze nalézt u následujících onemocnění:

• některé infekční choroby
• Autoimunitní onemocnění
• B lymfomové lymfomy (například chronická lymfocytární leukémie)

Nižší hodnoty se však vyskytují u následujících onemocnění:

• Nemoc jater
• Nedostatek železa
• Imunodeficience

Jako součást B-buněčného lymfomu se skupina lymfocytů množí v jednom bodě v těle, což je také známé jako růst klonů. Je možné, že nemoc je omezena na lymfatickou tkáň, ale lymfocyty mohou také vstoupit do krve, v tom případě se mluví o tom, co se nazývá lymfatická leukémie. Existují dvě skupiny lymfomů:

• Non-Hodgkinův lymfom (NHL)
• Hodgkinův lymfom

Non-Hodgkinovy ​​lymfomy lze zase rozdělit na B-buněčné NHL a T-buněčné NHL. B lymfomové lymfomy zahrnují například:

• Imunocytomy
• více myelomů
• chronická lymfocytární leukémie

Chronická lymfocytární leukémie se vyskytuje velmi často s následujícími příznaky:

• obecná slabost
• Vyrážky, svědění
• Otok lymfatických uzlin
• Zvětšení jater a sleziny