Tak jako Reakce je re-absorpce vody a živin z ledvin zpět do krevního řečiště.
Co je to reabsorpce?
Reabsorpce je důležitá ledvinová aktivita. Děje se v nefronech během produkce moči: První část reabsorpce nastává poté, co byla krevně filtrována. Při tlakové filtraci protéká krev vysoce propustnými kapilárami glomerulů a je zbavena odpadních materiálů. Kromě odpadních materiálů se odfiltruje také řada důležitých molekul, jako jsou aminokyseliny, glukóza a voda. Následná reabsorpce, také známá jako selektivní reabsorpce se nazývá užitečné komponenty reabsorbované z proximálního tubulu, tj. sousední části nefronu.
Druhá část reabsorpce probíhá po tubulární sekreci a spolu s vylučováním koncentrované moči tvoří konec filtračního procesu. Tato část reabsorpce je také známá jako reabsorpce vody, protože velké části přítomné vody difundují ze sběrných trubek zpět do nefronu a poté se znovu účastní oběhového systému.
Ledviny využívají při reabsorpci vody fyzikální zákony osmózy a především absorbují přítomný sodík. Protože voda je vždy přitahována solí, reabsorpce soli způsobuje, že voda migruje zpět do nefronu a vrací se do krevního řečiště renální žílou.
Tím je dokončen proces filtrace krve a výsledná moč je vylučována z ledvin a přenesena do močového měchýře (vylučování).
Funkce a úkol
Proces reabsorpce je důležitou součástí činnosti ledvin, protože je životně důležitý pro lidský organismus. Ledvina denně filtruje kolem 1800 litrů krve a používá ji k produkci 180 litrů primární moči, což zase reabsorpcí minimalizuje na dva litry konečné moči.
Každý, kdo do 24 hodin zanechal 180 litrů primární moči, ví, jak se divit reabsorpční kapacitě fungujících ledvin. Kromě enormního množství moči, které má být vypuštěno v případě neabsorbujících nefronů, by také muselo být absorbováno obrovské množství vody. Odhaduje se, že by se každou hodinu muselo přidat asi 7 litrů vody, aby se kompenzovala obrovská ztráta vody.
Procesy reabsorpce mají také velký vliv na krevní tlak. Vysoká hladina reabsorpce může vést k patologicky zvýšenému krevnímu tlaku. Současně je nutný stálý krevní tlak, aby byla zajištěna účinná filtrace tlaku v glomerulech ledvin. Snížený krevní tlak tedy může mít patogenní účinek na filtrační procesy ledvin.
Vzhledem k enormnímu významu stálého tlaku v krevním řečišti existuje v těle několik regulačních mechanismů, které řídí resorpční procesy v ledvinách. Systém renín-angiotensin ovlivňuje reabsorpční procesy ledvin prostřednictvím hormonálních informačních nosičů. Měřicí body pro hormonální informační síť jsou obsaženy v játrech, ledvinách a kapilárách plic.
Zvýšení objemu krve a tím i krevního tlaku je vyvoláno játry. Vyrábí se zde angiotensinogen a předává se ledvinám. Pokud je krevní tlak v nefronech ledviny také příliš nízký, vzniká zde renin, který přeměňuje angiotensin na angiotensin I. Angiotensin I je potom transportován do kapilár plic přes krevní oběh. Pokud se zde také zdá příliš nízký krevní tlak, vylučují plíce enzym konvertující angiotensin (ACE), který přeměňuje angiotensin I na angiotensin II.
Angiotensin II je zasílán do ledvin, což způsobuje, že nadledvinky uvolňují hormon aldosteron. Aldosteron podporuje reabsorpci sodíku a tím také reabsorpci vody, což nevyhnutelně vede ke zvýšení krevního tlaku. Orgány jsou tedy vzájemně propojeny prostřednictvím hormonální informační sítě.
Nemoci a nemoci
Hormonální poruchy v absorpčním procesu mohou vyvolat závažná onemocnění. Jedno z těchto onemocnění se nazývá diabetes insipidus. Tady bude v důsledku nedostatečné reabsorpce se vylučuje příliš mnoho nekoncentrované moči a tělo začne vysychat. Hypernatremie nebo hypertonická dehydratace se rychle vyvinou, pokud nebude neustále dodáváno velké množství vody. Soli a další elektrolyty se shromažďují ve vysoce koncentrované formě v krevním řečišti a dále podporují dehydrataci.
Diabetes insipidus se dělí na dvě formy: Diabetes insipidus centralis popisuje formu, ve které je antidiabetický hormon ADH nedostatečně produkován v hypotalamu nebo nedostatečně transportován. ADH podporuje reabsorpci vody ve sběrných trubkách a působí proti vylučování. Naproti tomu nedostatečné množství ADH je znamením pro ledviny, že reabsorpce není nutná. Diabetes insipidus centralis může být dědičný nebo může být důsledkem traumatického poškození mozku. U třetiny všech nemocných nelze určit příčinné stavy. Pro nevysvětlitelné případy nemoci jsou jako příčina dosud uvedeny nevyšetřovaná autoimunitní onemocnění.
U diabetu insipidus Renais není vada hormonální produkce nebo přenos antidiuretického hormonu, ale samotná ledvina. I přes správnou hormonální kontrolu není ledvina schopna zaručit reabsorpční proces, a proto nemůže vylučovat koncentrovanou moč. Příčiny, které mohou být odpovědné za selhání ledvin, jsou rozmanité. Léky jako lithium nebo vadné ledvinové tubuly jsou jen dvěma z mnoha důvodů závažného selhání ledvin.
